Makové loupáky

Venku panují třicetistupňová vedra a každý normální člověk sní o studené koupeli nebo o výletu na Sibiř. Jen já se těším na to, jak si rozpálím troubu a
k snídani si upeču čerstvé loupáčky. Jenže protože těsto musí samozřejmě kynout a vůbec celý ten proces vyrábění trvá hrozně dlouho, a protože by mě ráno nebavilo stát hladová a nervózní před horkou troubou čekající na svou snídani, jsem se rozhodla, že si všechno připravím večer, strčím to
do ledničky a ráno to upeču. Jak jednoduchá může být snídaně. Zvláště, kdy jsem přesvědčila svoji drahou maminku, aby před tím, než odejde do práce dala plech do trouby. Mým jediným úkolem tudíž bylo loupáky vytáhnout z trouby a sníst je. Musím to takhle dělat častěji. Přiznám se, že jsem absolutně nevěděla, co těsto udělá, ale nakonec to vyšlo mnohem lépe, než dva zkušební loupáky, které jsem nechala přes noc ležet na stole. Na čerstvé ty chlazené sice asi nemají, ale přeci jenom lepší ráno čerstvé, než okoralé. S přípravou jsem skončila až půl hodinu před půlnocí, protože celé odpoledne jsem ležela rozpláclá a horkem znavená na gauči, fotky jsou tedy dělané v nouzi. Hodně lidí si také neví rady s kváskem a kynutým těstem vůbec. Snažila jsem se tedy popsat co nepřesněji, jak na to. Ale teď už recept na asi 12 středně velkých loupáků:

125 ml mléka
320 g hladké mouky
70 g másla (může i nemusí být rozpuštěné)
20 g droždí
30 g cukru krystal
1 žloutek (bílek schováme na potření)
4 g soli

Nejprve si připravíme kvásek. Do mísy přesejeme mouku, ve které vyhloubíme důlek, do kterého rozdrobíme droždí a zasypeme ho cukrem. V hrnci zahřejeme mléko na takovou teplotu, aby bylo teplé, ale zároveň abychom byli schopni v něm udržet ruku (pokud bude moc horké, kvasnice zahubí, pokud moc studené, kvasnice neaktivuje). Pár lžícemi mléka zalijeme droždí. Přes mísu přehodíme nějakou hadru, utěrku a dáme na teplé místo. Já ho dávám vedle plotýnky rozpálené od hrnce s mlékem,
po chvíli dávám přímo na ni. (Ale nepřipalte tu utěrku!) Čekáme asi deset minut. Kvasnice by měly udělat "bublinky", takovou malou hnědou pěnu.
To znamená, že vše by mělo fungovat. Do mísy přidáme zbytek surovin - mléko, máslo, žloutek a sůl (viz pozn.).

Vařečkou umícháme těsto. A teď to nejtěžší - míchání. Do těsta musíme dostat co nejvíce vzduchu tedy mícháme tak, že vařečkou jakoby podebíráme těsto a odlepujeme ho od stěn. Někdy také do těsta vařečkou přímo zajedeme. Těsto je hotové, když je hladké a nelepí se nám na stěny mísy. Může to trvat kolem 15 minut, ale čas se hodně liší. Opět přikryjeme utěrkou a necháme kynout na teplém místě asi 40 minut. Chcete vědět jestli jste těsto dobře zamíchali? Hledejte na kynoucím těstě takové puchýřky, bublinky. Pokud tam jsou, těsto je zamíchané perfektně. Pokud ne, příště míchejte déle, ale v podstatě se nic neděje. Akorát těsto nebude tak hladké, nadýchané, tak perfektní. Ale vykyne a pečivo z něj uděláte.

Těsto vyválíme do kruhového tvaru, radši silnější, než tenčí, a rozdělíme na trojúhelníky. (Vzhledem
k tomu, že jsem byla přehřátá a ospalá, se mi to vůbec nedařilo, a tak jsem se naštvala a vykrojila kruh podle mísy. Vůbec ale nevadí, že to nebude přesně. Možná budou i hezčí.) Rolujeme loupáky od základny nahoru, k vrcholu. Pokud chceme dosáhnout hezčího efektu, ostré hrany trojúhelníku rozválíme. (Ale ne že jenom zatlačíme na ty hrany, musíme si s tím pohrát tak, aby hrany nebyli tenčí než zbytek těla!) Skládáme na plech vyložíme pečícím papírem, nezapomeneme zatočit
do správného "loupákovitého" tvaru, necháme ještě tak 20 minut kynout. Potíráme bílkem s lžící mléka, posypeme makovými zrny. Strčíme do trouby předehřáté na 250°C, okamžitě snížíme teplotu na 160°C a pečeme asi 15 minut. Necháme vychladnout nejlépe na mřížce (kvůli vlhkosti, aby se pečivo nezapařilo).

Pozn.: Moje prababička vždycky říkala, že kvásek nesmí přijít do styku se solí. Tudíž sůl vždycky nasypala na okraj mísy, všechny ostatní suroviny dala přímo na kvásek a zamíchala to tak opatrně, aby se ta sůl na ten kvásek samotný nedostala. Až byl zamíchán s ostatními surovinami, teprve do něj zamíchala tu sůl. Podle ní totiž tento bílý krystal bránil kvasnicím ve správném kynutí a toto tvrzení podkládala zkušenostmi. Tak to tedy dodržuji taky. Nemůžu ovšem potvrdit, že měla pravdu. Prostě raději neriskuji a vždy to dělám podle ni se stoprocentní úspěšností.